Petr Plasgura, aktuálny majster Českej republiky, kapitán reprezentácie a najviac fundovaný človek čo sa týka stolného futbalu v Českej republike. Nie iba ako hráč, ale aj ako tréner dosiahol nemálo úspechov. Stolný futbal je pre neho prakticky živobytie, nakoľko sa živí predajom a prenájmom.
1. Čo ťa viedlo zorganizovať turnaj na Slovensku?
Nedávno jsme organizovali turnaj v Ostravě a s klukama z Brodna jsme se bavili, že občas u nich taky dělají nějaké turnaje a jelikož to od nás není daleko, tak mne napadlo, že bychom mohli vyzkoušet udělat turnaj i na Slovensku.
2. Ako hodnotíš prvý turnaj v Žiline?
Doufal jsem, že dorazí nějací hráči z Bardejova a Košic, ale že dorazí i hráči z Blatislavy mne docela překvapilo. Na druhou stranu mi chyběly známé tváře z Turzovky apod. Takže hráčská úroveň byla mnohem vyšší než jsem čekal. Místo bylo z organizátorského hlediska úplně skvělé. Takže celkově jsme byli s turnajem velice spokojeni.
3. Môžeme na Slovensku počítať s pravidelnými turnajmi ?
Tento rok jsme začali spolupráci s Leonhartem a testovali jsme lokality, kde by se v budoucnu mohli konat turnaje. Zaměřili jsme se převážně na ČR a lokality, kde jsou aktivní hráči, kteří se snaží pro fotbálek něco dělat a my bychom jim chtěli touto cestou pomoci oslovit další hráče v jejich okolí.
Na Slovensku jsme chtěli zkusit, jestli bude o Leo zájem, což se osvědčilo a už jsme se bavili s klukama z Košic, že pokud budou mít zájem, tak můžeme udělat turnaj také u nich v lokalitě. Tímto bych chtěl nabídnout naši spolupráci i jiným lokalitám na Slovensku a v ČR.
4. Na to, že to bol letný turnaj, prišlo dosť kvalitných hráčov.
Leonhart je velké lákadlo. Je to momentálně nejhranější ITSF stul a jsem rád, že i slovenská špička využila možnost si přijet na Leu potrénovat.
5. Všimol som si, že si sa turnaja hráčsky nezúčastnil. Preco ?
Když jsem organizoval svůj první Leo turnaj, tak jsem se strašně těšil, že si také perfektně potrénuji a do turnaje jsem se tehdy přihlásil. Ale bohužel to nebylo ono. Na turnaj jsem se pořádně nesoustredil, protože člověk musí stále někoho nahánět na stoly a podobně a tak jsem si uvědomil, že jsem vlastně neměl dobrý pocit ani z organizování turnaje a samotné hraní mne taky nebavilo.
Další turnaj jsem již jenom sedel za stolkem organizátoru a z turnaje jsem odcházel s pocitem dobře odvedené práce. A na druhou stranu když jedu na turnaj, který neorganizuji, tak si ho od té doby mnohem více užívám.
6. Vysvetlíš pre širšiu verejnosť systém hrania ?
Na turnaji me vždy mrzelo, když jsem nepostoupil z kvalifikace nebo jsem vypadl pravá, levá. Člověk pak zvažoval, zda se vůbec oplatí na takové turnaje jezdit.
Snažili jsme se náš herní systém nastavit tak, aby si dobře zahráli také slabší hráči, ne jenom ti, kteří dojdou do finále a tak jsme vymysleli systém A+B dvojice. Registrace do obou dvojic je společná za jedno startovné a hráči, kteří vypadnou z dvojic A, jsou automaticky přihlášeni do dvojic B. Turnaj A začíná klasickým systémem kvalifikace, kde si všichni zahrají 5 až 6 zápasu a podle výsledku v kvalifikaci jsou nasazeni do KO pavouka. Jakmile zůstane v pavouku A dvojic posledních 8 dvojic, tak pro všechny co již vypadli, rozjíždíme kvalifikaci turnaje B.
Takže kvalifikace turnaje B je ochuzena o 8 nejlepších dvojic a tak si hráči v turnaji B mezi sebou zahrají mnohem vyrovnanější zápasy. Turnaj A se dohrává během kvalifikace B a dvojice, které vypadnou ve čtvrtfinále turnaje A, jsou nasazené do pavouka turnaje B jako 4 první nasazené. Semifinalisté turnaje A si zahrají mezi sebou skupinu každý s každým o celkové vítězství v turnaji A. Skupinu každý s každým necháváme hrát opět z duvodu, že si v ní díky tomu zahrají nejlepší hráči proti sobe více zápasu a to je předpoklad pro jejich další zlepšení. V turnaji B se mezitím po kvalifikaci pustí opět KO pavouk a dohraje se až do finále. První 3 v turnaji B také dostávají medaile a ceny.
Kromě dvojic je součástí klasického FTB turnaje také turnaj jednotlivců, který se hraje rovněž systémem kvalifikace a KO pavouka. Jakmile dojdou jedničky do čtvrtfinále, tak opět pouštíme doplňkovou disciplínu pro ty, co již vypadli a to bud levoruké jedničky nebo losované dvojice.
Pokud to časově zvládáme, tak turnaj večer ukončujeme losovanými dvojicemi.
Pokud se hráč v Žiline zúčastnil všech disciplín a úplně všechno prohrál, tak si zahrál minimálně 23 setu (sety v kvalifikaci se hrají do 7 bodu). Průměrný hráč, který vyhrál nějaké kolo v pavouku, si zahrál okolo 40 setu a hráči, kteří končili v disciplínách na bedně mezi 50 až 60 sety.”
7. Na Slovensku sa sútaže a turnaje hrajú na stoloch Rosengart, môžeš povedať hlavné rozdiely mezdi Rozou a Leom ?
Dle mého názoru je největší rozdíl v hmotnosti a pružnosti tyčí. Na Leu je tyč mnohem těžší a tvrdší, ale je to jen o zvyku a fyzické zdatnosti. Spousta hráčů má problém, že se jim při stahovačce nebo při přihrávkách 5 -> 3 zvedá míček. Tento problém je jen v rukách a jen o technice. Musíte přizpůsobit hru stolu, stůl se vám nedokáže přizpůsobit.
Další velký rozdíl je ve tvaru patky panáka. Na Rosengartu je panáček neohrabaný a nemá ostrou přední hranu. Panáček leží na míčku moc velkou plochou a vytvarování střely do zetka apod. je díky tomu pomalé a nepřesné. Leo panáček má jasně dané hrany na patce a díky tomu jste schopni lépe vytvarovat střelu z hrany. Dále bych určitě upozornil na velikost brány. Brána na Leu vypadá, že je obrovská, ale zdání klame. Možná, že je o nějaký milimetr vetší než u Rosíku, ale tím, že jsou těžší tyče, tak i brankář má více času reagovat a skórování není až tak jednoduché.
Po prvním kole turnajů můžeme všeobecně konstatovat, že Rosengart hráci nemají s Leonhartem problém a velice rychle si na něho zvykli.”
8. Tvoj posledný turnaj boli Majstrovstvá sveta na Garlando stoloch. Ako si ti darilo ?
Pojem Mistrovství světa je na delší debatu, ale jednoduše řečeno neuznávám WCS jako Mistrovství světa, jelikož vrcholem sezóny je turnaj v Nantes, což je pro mne Mistrovství světa. Turnaje WCS mají u mne status Světového poháru. Nevidím důvod, proč by se měl rozdělovat titul Mistra světa 6x za rok a taky v kategoriích jako Rookie nebo Semi-Pro popřípadě DYP apod.
Garlando je pro mne jeden z nejoblíbenějších stolů a WCS na Garlandu byl můj první vetší turnaj v roce 2004 a od té doby jsem ho vynechal snad jen jednou. Z pohledu výsledků šlo o průmerný turnaj. Nejlepší výsledek jsem udělal v jedničkách, kde mne v zápase o lepší než 17. místo porazil Billy Pappas. Celkově s hrou jsem byl spokojen, ale chybí tomu přesnost, což je otázka času a ten se hledá velice špatně. Největší radost mám z nasbíraných zkušeností. Opět jsme přišli na spoustu vecí, které je třeba zlepšovat a díky tomu se zase můžu zlepšit já.
Dobrý pocit z turnaje mám také díky výkonu Brabiho s Kovkou (Aleš Brabenec a Ján Kovařik – poznámka redakcie), kterým jsme mohli fandit a užít si jejich zápasy plné emocí, bylo to skvělé!
Ďakujem za rozhovor a želám veľa zdaru a úspechov!